košík je prázdný

Malí vinaři! Uhněte nám z cesty!

Jsem v naší oblasti známý nejen jako vinař a degustátor, ale i jako zastánce tradic, folkloru a malých nezávislých producentů čehokoliv, hlavně vinařů, kterých znám stovky a jsou mému srdci i naturelu nejbližší. V minulém roce, když byl návrh novely Vinařského zákona ještě neschválený, jsem měl k němu velké výhrady a prostřednictvím medií poukazoval na obrovskou administrativní zátěž, která na malé vinaře dolehne a která absolutně není adekvátní objemu jimi vyrobeného vína a eventuálním daňovým únikům, které z toho hrozí.

Byl to štěkot psa na měsíc, nikoho zodpovědného tihle lidé, kteří mají absolutně největší podíl na tom, že vinařská Morava je na současné vlně popularity, nezajímají. Žezlo převzaly velké uskupení, tvořené z velkovýrobců a producentů vína, na ně napojení lidé ve vedení kraje, ministerstev a podobně. A výsledek je znění zákona.

Zkraje minulého týdne mně volali lidé ze zpravodajství České televize s tím, že chtějí natočit reportáž ohledně dopadu novely Vinařského zákona na nejmenší producenty vína, tedy nás, malovinaře. Zaradoval jsem se, že se ledy pohnuly a konečně někoho začíná zajímat 18 tisíc malovinařů, kteří vůbec neví co se svými vinohrádky a sklepy, co jim hrozí, a co bude dál. Mimochodem se divím, že se tohoto tématu ještě nechytla žádná politická strana. Je to obrovské množství voličů, se svými rodinami a dětmi. Ale i tady jde vidět, že normální lidé a jejich starosti vlastně nikoho, kdo může něco změnit, nezajímají.

Televize dojela a téměř celé dopoledne jsme točili. Zpustlé vinice, které díky absenci nové generace vinařů zarůstají plevelem. Polorozbořené kdysi kouzelné sklípky, totální bezmoc a strach malých vinařů z nového, složitého zákona, a tím pádem jejich uzavřenost k turistům. Neví totiž, jestli ten sympatický člověk v barevném dresu na kole, prosící o deci vína, není kontrola některého z mnoha státních úřadů, které čekají na vaši chybu. Natáčení proběhlo ve skvělé atmosféře, redaktoři byli chápaví a nad absurdnostmi, které provází malovinaře díky novým předpisům a zákonům jenom žasli. Jenže.

Pak přišlo odvysílání této reportáže a to jsem zase žasnul já. Místo alespoň malinko přívětivého pohledu na denní lopotu lidí, kteří po práci a o sobotách a nedělích nejen že tvoří a udržují jedinečný ráz tohoto kousku země, který nemá ve světě obdoby, přišla studená, krátká reportáž, ze které vyplynul, slovy státního úředníka, který tam rovněž vystupoval, a který měl největší prostor, jeden názor. A to takový, že když budete dělat vše, jak hovoří novela, nic vám nehrozí…

Tak tedy děkuji. To jsem určitě nevěděl. Ale co vím je to, že můj sedmdesátiletý strýc, který je neskutečně poctivý vinař a než by dal do vína litr vody, tak si radši ruku usekne, se nikdy nenaučí vést evidenční knihu! Nenaučí se hlásit stav zásob pomocí internetu někam, a asi ani nebude mít v pořádku hygienu sklepa dle norem. A taky vím, že bohužel, až přijde jeho čas, nikdo po něm letitou tradici díky složitostem, které za to nestojí, nepřevezme.

Pestrost a barvy Moravy vezmou do svých temných chapadel další novely. Nakonec budeme mít jen jedno vinařství. A o to asi jde. Malí vinaři, držím nám palce a prosím, vytrvejme.

Zbyněk Kopeček, Vinařský dům Dubňany

 

Záznam reportáže můžete zhlédnout zde 

 

Sdílejte nás

Zasílání novinek

Přihlaste se pro zasílání novinek a akcí!