Hustě našlapané termíny degustací a různých hodnocení, které každoročně na jaře mám ve svém diáři, začínají postupně řídnout, ostatně stejně jako každý rok. A pokud mám vše ještě v čerstvé paměti, zkouším každý rok v tuto dobu celý systém degustací, hodnocení a hlavně styly vín ke kterým se dostanu, nějakým způsobem bilancovat.
Možná, že se to nezdá, ale vína u nás prochází neustálým vývojem a každý rok se mění. Tím nemám na mysli závislost na ročníku, to je automatické a pestrost jednotlivých ročníků podle počasí a všech ostatních specifik je samozřejmá. Mám na mysli spíš technologický vývoj při výrobě vína.
Minulý týden jsem měl tu čest a strávil jsem dva dny při hodnocení prestižní mezinárodní soutěže Grand Prix Vinex. Mimochodem opět velmi kvalitně připravené týmem Národního vinařského centra ve Valticích v čele s duší celé akce, Šárkou Nádvorníkovou. Vedoucí degustací u takovýchto soutěží, kde dávají svá vína profesionální vinařství, nám degustátorům kladou na srdce, abychom byli při hodnocení co nejvíce rozkročeni. Tedy špičkové vína ohodnotit co nejvíce a horší vína co nejméně. Aby se vína neutopila v šedi hodnocení okolo 80-ti bodů. Za sebe můžu říct, že se velmi snažím toto přání dodržet. Ale díky technologiím, které současné moderní vinařství má, je tento úkol čím dál těžší.
Vína se sobě podobají jako vejce vejci a strukturou jsou vyrobena tak, aby se líbila co nejširšímu okruhu zákazníků. Tedy trochu kyselé, trochu sladké, podpořené taniny a zářivě čisté. Jenže odrůda se v těchto vínech hledá jen velmi těžko. Čím dál víc se pro tento typ vín vžívá pojem Eurovíno. Díky všem cross-flow filtrům, výrobě bez přístupu kyslíku, unifikovaným kvasinkám a dalším a dalším technologiím, které dokážou eliminovat případnou vadu hroznů, nebo chybu technologa (už se nedá říci sklepmistra), jsou vína jako ze škatulky, avšak je to trochu nuda.
Výrobci chtějí mít například Muškát stejně silný jako Rulandu. Navíc, při hodnocení na této úrovni také absolutně ztrácí smysl první dva řádky hodnotící tabulky, tedy čirost a vzhled mimo čirost. Technologie výroby nedovolí pustit ven vína jinačí než čirá a barevně odpovídající. Možná by slušela místo jedné z těchto kolonek kolonka s názvem odrůdovost, tak typickou pro naši oblast.
Současně jsem zván jako na mnoho místních výstav ať už jako vedoucí hodnocení, nebo běžný hodnotitel. A tady je situace diametrálně odlišná. Najdeme zde stále vysoký počet vadných nebo nemocných vín. Některé díky chybě při kvašení (zejména červené vína), nebo díky špatnému doslazování, uložení nebo jiných problémech, tak typických pro vinaře, kteří dělají svá vína klasickou technologií.
Musím ale říci, že na těchto výstavách je pestrost vín daleko širší. Jednotlivá vína daleko přímočařeji prozradí svou identitu i příslušnost k odrůdě. Myslím si, že přijde čas, kdy fajnšmekři začnou opět vyhledávat malé vinaře, kteří svými zemitými víny uspokojí jejich objevitelské choutky. Oba světy se tak opět, od sebe začínají vzdalovat. U profesionálů se o budoucnost nebojím. Mají své aktivity dobře rozjeté a v naprosté většině se jim dobře daří. Spíš mám strach o malovinaře. Mnoho mladých se do této nikdy nekončící lopoty nepouští. A to je velká škoda pro pestrý květ našich typických vín.
