Tak jako je každý ročník něčím nenapodobitelný a to v dobrém i zlém, ani ten letošní není výjimkou. Po mírné zimě jsme se báli přezimujících škůdců a plísní. Pak přišlo krásné jaro, jak má být, hrozny skvěle odkvetly a vše se zdálo na dobré cestě. Vše málem pokazila rekordní a dlouhotrvající vedra v létě. Ale na jeho konci přišel spásonosný déšť a ten trval přesně tak dlouho, jak trvat měl. Révu osvěžil, povzbudil a hrozny přitom nepraskly. A tak je letos velmi vysoká a kvalitní úroda.
Vinaři se motají okolo sklepů zcela vysílení prací, ale se šťastným úsměvem na rtech. Alespoň ti malí, kteří absolutní většinu vinařské řehole udělají sami a bez technologických vymožeností. Ti, kterým prošel přes ruky skoro každý hrozen a každý litr moštu a následně vína.
Můj syn Zbyněk, který je na zkušené ve velkém vinařství na Novém Zélandu mně při nedávné komunikaci přes aplikaci chytrého telefonu kdy na sebe nejen mluvíme, ale i vidíme (jak se ten svět zmenšuje) vyprávěl, že byli na degustaci ve vinařství hospodařícím na 320 ha. V degustačním sále plném luxusních doplňků a dlouhém barovém pultu ochutnali z produkce vinařství všechny vzorky. Jenže, byly jen čtyři! Když jim pak syn vyprávěl o našem vinařství, a že máme ve sklepě běžně k degustaci přes 20 vzorků, zeptali se na rozlohu našich vinic. Po odpovědi že 2,5 ha bylo chvíli ticho, pak ještě jednou ten samý dotaz v domnění, že nerozuměli odpovědi a pak zase ticho. Vůbec tomu nerozumím, řekla po chvíli majitelka vinařství.
O čem tato čerstvá historka vypovídá? O tom, že vlastně každý náš malovinař je jedna buňka jakoby výzkumné stanice. Každá veltlína je u každého vinaře jiná, pestrost odrůd, jejich stálý nárůst a pokusy s různými technologiemi výroby, včetně náznaku návratu k těm ortodoxním, dělá z našeho kraje neskutečnou vinařskou oblast, na světě zcela unikátní.
A to navzdory všem pokusům malovinaře zničit, zregulovat, ztěžovat jim život různými předpisy a nařízeními, které pochází z per mnohdy lidí, kteří náš kraj buď neznají, a nebo podporují lobby velkých firem kterým jsme trnem v oku. Například poslední návrh vlády a Vinařského svazu, že sudové víno se bude smět prodávat jen v „bag in boxech“, tedy krabicích s pytlíkem uvnitř, je pro malovinaře naprosto zničující. Ale asi ne pro velké firmy, které mají linky na plnění do těchto obalů, či prodejce těchto linek. Problém s dovozovým vínem toto opatření stejně nevyřeší. Protože co se do pytlíku v krabici napustí, je už druhá věc. A proto bych chtěl všem malovinařům, kteří tento vzrušující a velmi perspektivní ročník dostali bezpečně do svých sklepů, poděkovat. Stejně jako jejich manželkám, rodinám, přátelům a všem, kdo jim s touto krásnou, ale nesmírně těžkou prací pomohli.
Jste pro naši krásnou Moravu požehnáním a věřím, že se nenecháte odradit a otrávit mocenským bojem, který bohužel vždycky byl, jest a bude. Protože jsou lidé pracovití a skromní, a pak lidé nenažraní. Těch prvních je víc a ti druzí nakonec stejně na svou hamižnost dojedou. Já už se těším na „sirkové komise“, které letos slibují krásné vína. A přeji všem vinařům, aby ten dobrý materiál z vinic proměnili v parádní moravské pecky. A jdu zamíchat André…
