Nedávno jsem si tady trochu posteskl nad komplikacemi, které čekají na každého malého podnikatele díky experimentům ministerstva financí, a už je tady další komplikace. V tomto případě se týká lidí, za které se snažím celý život bojovat, a těmi jsou právě malovinaři a jejich malí odběratelé.
Ministerstvo zemědělství totiž předložilo novelu Vinařského zákona. Zajímavé je už její zrození. Zatímco více než rok aparát ministerstva sbíral názory různých profesních skupin na tento zákon a díky těmto skupinám se také zákon nějak vyvíjel, ve finále bylo všechno jinak. První, připomínkovaný návrh do vlády vůbec nešel a ministerstvo předalo úplně jiný, nový vlastní návrh, jakoby stvořený pro potřeby velkých firem.
Jedním ze skvostů, které z tohoto návrhu vyplývají je ten, že sudové víno z kegů je špatně, ale z 20-ti litrových Back-In-Boxů je dobře. Protože na ně asi velké společnosti mají už nakoupené linky. Jinými slovy proč šetřit přírodu recyklací a mytím nerezových sudů, když můžeme svět zasypat igelitem a papírem z nevratných krabic. Z těch budou totiž pravděpodobně vinotéky, aby předešli složitému papírování se sudovým vínem, prodávat stáčené víno. Jinak by se podle novely vinařského zákona musel majitel vinotéky stát výrobcem vína. Hlavní problém, tedy nekontrolovaný dovoz, který sráží ceny a trápí naše vinaře nejvíc, tento zákon vůbec neřeší. Zato budou problémy u nás malých.
V úterý jsem se zúčastnil kulatého stolu k tomuto zákonu v Uherském Hradišti. Bylo na něj pozváno mnoho špičkových vinařů a odborníků z celé republiky. Zúčastnili se jej provozovatelé vinoték a obchodníci, stejně jako dovozci. Tedy velmi fundované publikum, které mělo k zákonu určitě co říci. Bohužel, úředníci ministerstva zemědělství dostali zakázáno se této akce zúčastnit. Tady jde vidět jasně to, jak nás bere vážně a co si o nás, vinařích myslí. I podle toho, jak je celý tento návrh zákona postaven, velmi složitě a kostrbatě vymyšlen, s dalšími hlášeními, a jinými „papírovými „ nároky na podnikatele, dá se tušit, odkud vítr vane.Když významný člen naší vlády řekne, že malé firmy jsou“ klišé a kecy“ a „naprd“ (doslovná citace) je to všechno jasné.
V zákoně je několik lahůdek, kupříkladu, že víno se nesmí pančovat a proto v místnosti, kde se skladuje či vyrábí víno, nesmí být uskladněná látka, se kterou je možno víno pančovat. Mezi ně patří líh, chemie ale taky – světe div se – voda. Tedy, kdo má ve sklepě kouhoutek, může mít prolémy. Nový vinařský zákon v podstatě zakazuje prodej vína ze skepa. Tady pokud budete mít v pořádku a u sebe doklady jako: hlášení o produkci, evidenční knihu, registraci vinice, registrace vinotéky,chemický rozbor vína, označení nádoby šarží, poslané hlášení o prodeji a mnoho dalších volovin, můžete džbánek veltlínky nabídnout cyklistům. Ti si jej ale stejně nedají, protože Policie vyhlásila proletošní rok na našich vinařských cyklostezkách boj proti pití za řídítky.
Navíc, pokud nemáte před sklepem dostatečný signál, nepoběží drahý přístroj na evidenci tržeb. Kdyby to nebylo tak vážné, zasměji se. Tato novela zákona, jejíž vznik se vymlouvá na dovoz vína a „narovnání vztahů“ (jak oblíbený výraz) mezi vinaři možná trochu omezí prodej sudového vína v trafikách a večerkách, ale daleko víc zkomplikuje život malým vinařům. A jako zástěrku si bere vyšší moc. Co bude následovat? Zdanění koštů? Zákaz otevřených sklepů? Všechny tyto akce jsou spontánní a založené na aktivitě neprofesionálních vinařů. Alespoň u nás, na Slovácku. A co je spontánní se nedá regulovat. A tak se asi musí zakázat. No sbohem, Moravo…
