Burčákový pochod, dříve pochod Slováckými vinohrady, se koná ve vinařských osadách Šidleny, Dubňanská hora a Mutěnické búdy již pár desítek let. V podstatě vždy se stejným scénářem. Turisté a milovníci vína či burčáku, domácích jídel a také domácí pálenky se sjedou do těchto lokalit z celé republiky. Více méně se stejným cílem, provětrat se, něco popít, pojíst a dobře se bavit.
Akce je už legendární a také výjimečná. Výjimečná v tom, že ji nikdo nesvolává, neorganizuje, nevybírá nehorázné poplatky za místo a nijak nesvazuje předpisy. Přesto tento pochod, co jej opustili původní organizátoři (Klub turistů) funguje dál. Ano, tím, že nemá pevná pravidla může mít člověk pocit (hlavně opravdu na začátku Dubňanské hory, jak poznamenal v říjnovém čísle šéfredaktor Nového Slovácka), že jde o cirkus se vším všudy. Kdo se ale probije tímto úsekem, a jestli si koupí kožešinu či vařečky je jen jeho věc, zjistí, že je všechno jinak.
V oblasti Dubňanské hory pouťové stánky z naprosté většiny zmizí, protože místní majitelé si je na své pozemky nepustí. Nahradí je přístřešky, či přímo sklepy místních vinařů. Každý z nich, který se akce účastní, vás přivítá co nejsrdečněji svými produkty, a to nejen alkoholickými. Manželky vinařů připravují dopředu své domácí speciality vařené ve vlastní kuchyni, jako různá pečená masa, guláše, polévky, paštiky, koláčky a mnoho dalších skvělých pochutin. Jejich muži, vinaři, nabízejí zase své produkty, tedy víno a hlavně burčák. Kvalitu si může ověřit každý návštěvník sám a je jasné, že musí být rozmanitá. Někomu to jde lépe, jinému hůř. Tak jak to v životě bývá. Ale stojí si u svého sklepa, se svým jménem a obličejem. Jde opravdu o ojedinělou, naprosto spontánní akci, která nemá v naší zemi obdoby.
Možná proto, se letos proti ní zvedlo jakési mravní pohoršení, a to i na celostátních serverech, či televizi. Které bylo zbytečně přehnané a asi s křížkem po funuse. Obávám se o osud této ojedinělé akce. Neustálý tlak na všechno, co není sešněrované státem, dolehne určitě i na burčákový pochod. Naši malí vinaři přijdou tak o jednu z mála možností, aby si přivydělali trochu peněz a mohli si tak koupit nějaké nové a potřebné vybavení sklepa, nebo dosadit vinici. Nový vinařský zákon, který je zcela a bez skrupulí namířen proti nám, malým vinařům a také šílenost s názvem EET ukončí tuto akci asi hned v příštím roce. A je to škoda.
Jako pamětník mnoha ročníků, musím v rozporu s tím, co se psalo a zaznělo říct, že burčákový pochod prošel vývojem k lepšímu. Přestali se jej účastnit vyloženě opilecké skupiny, které již přijely notně posilněné alkoholem, majitelé sklepů jsou daleko lépe připraveni i na nepřízeň počasí, pouští poutníky třeba i na své toalety, což dříve nebylo a účastníci samotní se více zajímají o kvalitu vín a burčáků a také o vinařství obecně. Že se několik hostů při takovéto akci přiopije, a pak nezvládají své pohyby, můžeme ale vidět i na jiných festivalech a akcích, které nemají s vínem nic společného. Ostatně každý zodpovídá sám za sebe.
Jestli budou další kroky v naší legislativě znamenat konec této akce, bude to jen předzvěst konce všech malých, neregistrovaných a nezávislých vinařů, kteří tvoří tu pravou Moravu. U kterých se ve sklepě zpívají naše písničky a u kterých vznikají neuvěřitelné historky. A u kterých se zcela náhodně a nezávisle schází přátelé a milovníci vína. Vzhledem k tomu, jak se mění majitelé a struktura obyvatel třeba naší Dubňanské hory , bojím se, že tento čas už pomalu nastává..
