Víno je neskutečně pestrý a barevný svět. Spojuje lidi po celé planetě, nutí je k zamyšlení, vytváří pohodu a také se kvůli němu dokážou jeho milovníci dost rozhádat. Plní ale ve všech zemích světa, kde se popíjí, důležitou vlastnost. Lidé spolu mluví.
Tato úvodní slova neříkám jen tak. Projel jsem za vínem velký kus světa, mám tu čest sedět v hodnotících komisích nejdůležitějších výstav vín nejen u nás. A čím více poznávám četné typy vín, lidi z celého světa kteří ho tvoří, mám k němu větší pokoru. Jeden z nejdůležitějších poznatků, které jsem si z cest po světě (nejen za vínem) dovezl je ten, že 99,9 procenta lidí na světě, jsou stejní jako my. Chtějí normálně žít, nemají zájem nikoho zabít, mají rádi svou rodinu, a když k nim přijede cizinec v míru a pohodě, byť zcela odlišné náboženské a životní kultury, rádi jej přivítají a pohostí. Podělí se o zkušenosti a nabídnou plody své práce.
První zemi, kterou z mých cest za vínem musím zmínit je Gruzie. Nádherná příroda, hluboká údolí, slunné stráně plné vinic a na pozadí majestátný Kavkaz. Lidé v Gruzii jsou velmi chudí, ale neskutečně pohostinní, přátelští a krásným způsobem hrdí. Mají na co.
Gruzie je kolébka vína, vždyť jeho samotný název pochází z Gruzínského „ Gvino“. I gruzínské písmo připomíná bobulky révy. Hrozny jsou samozřejmou součástí běžné výzdoby, kování na dveřích nebo oknech. Právě zde, v Gruzii, byl objeven první z kamene vydlabaný pohárek na víno na světě. Tvoří se tady hutná červená, lehce nasládlá vína zrající v hliněných nádobách zakopaných v zemi, takzvaných „Kvevrech“. Tato prastará technologie zrání přežila tisíce let. Měl jsem možnost se dostat do centrální banky vín státu Gruzie, jak zní oficiální název tohoto zařízení. Jde o přísně střeženou budovu, v jejímž sklepení se nachází regály s vinným archívem. Tam jsem polaskal v ruce lahve s vínem starým i tři sta let. Byl to zvláštní pocit, držet živoucí fosílii, protože víno je stále plné života, kterou vyrobil někdo, kterého potomci v řadě minimálně pěti generací už nežijí.
Při návštěvě vinařství v Izraeli jsem žasnul nad pílí, pracovitostí a houževnatostí izraelských vinařů. Navzdory místu, ve kterém se tento stát nachází, jsou Izraelci velmi pohodovým a klidným národem. Měl jsem možnost navštívit vinice a vinařství ležící v Golanských výšinách, v doslova třaskavém klínu mezi Sýrií a Libanonem.
Místní vinaři v této nejchladnější části Izraele tvoří nádherná bílá a růžová vína. Jsou podobně šťavnaté a svěží jako naše vína. Ve střední části tohoto státu, kde je nepoměrně teplejší a suché klima, se vyrábí především silná a těžká červená vína.
Téměř všechna izraelská vinařství vyrábí tzv. košer vína. To znamená, že poslední neortodoxní žid, který se při výrobě vína smí hroznů dotknout, jsou ženy při sběru. Dále se smí výrobního procesu účastnit jen ortodoxní židé a „bezvěrec“ je nesmí ani při práci sledovat.
Izrael je také král umělého zavlažování. Trubičky s kapénkovou závlahou vedou nejen ke každé hlavičce révy, ale i téměř do každého květináče na ulici, nebo ke každému kmenu stromu ve městě.
Naproti těmto dokonalostem je zvláštní pohled na vinařství ve Vietnamu či Thajsku. Obě tyto země jsou si podobné, hlavně po stránce révy vinné. Pěstuje se zde na poměrně velkých rozlohách, ale tropické podnebí kvalitě vína neprospívá. Stejné zkušenosti mám i z Myanmaru (dříve Barmy).
Aby tyto asijské státy ukojily hlad po víně svých obyvatel, vyrábí poměrně velké množství vína. Všechny tyto země jsem navštívil a měl možnost porovnat bohužel bídnou kvalitu jejich vín. Ve Vietnamu vyrábí státní vinařství pouze dvě vína. Označená jako víno bílé a víno červené. V Myanmaru rovněž státní vinařství vyrábí navíc víno růžové. Všechna vína se jmenují Myanmar a mají velmi špatnou kvalitu.
Tomu odpovídá i cena, ta je v přepočtu asi 100 Kč za lahev. Pro srovnání, průměrné australské víno tam vyjde na cca 600 Kč. V Thajsku, je pestrost nabídky o trochu větší, ale místní vína jsou opět velmi bídné kvality.
Máme štěstí, že žijeme v části světa, kde je pestrost vín největší. Neznám podobný kout světa, kde by bylo tolik malých vinařů, tolik typů a druhů, zejména kvalitních vín. Vína z Evropy patří mezi to nejlepší, co se ve světě vína dá pít. A o nich si budeme povídat příště.
Zbyněk Kopeček, Vinařský dům Kopeček,
mezinárodní degustátor, člen FIJEV, diplomovaný sommelier.
