Téma degustátorů, jejich úrovně, způsoby hodnocení a vše co s tím souvisí je věčné. Proto se dnes k němu ještě jednou vracím, ale tentokrát z jiného úhlu pohledu.
Jen o následujícím víkendu proběhne v několika významných vinařských obcích našeho regionu hodnotící degustace vín převážně loňského divokého ročníku. A proto, musím více jak v jiné roky, apelovat na degustátory, aby byli vždy střídmí. Hodnocení vín je věc vážná, výsledky vždy zvednou vlnu emocí, ale o život v žádném případě nejde. Ani z jedné strany. Mnoho degustací se osobně zúčastňuji, v poslední době více jako garant či subkomisař hodnocení, a proto mám možnost sledovat jednotlivé výkony degustátorů daleko podrobněji.
Jde poznat, že ten, kdo navštěvuje více soutěží za rok, jezdí do komisí v širokém okolí, má také větší nadhled, dokáže vína pojat komplexněji a nedá se opít rohlíkem. Čili je to hodně o zkušenosti.
Oproti tomu degustátor, který vyrazí pouze jednou za rok na svoji výstavu, bývá většinou silně namotivovaný a hodnotí spíš přísně a velmi upjatě. A přitom se dá jen velmi těžko přesvědčit, že víno kupříkladu sladší, může být v pořádku i když je to Ryzlink Rýnský.
A to samé platí i z druhé strany. Vinař, který dává svá vína na několik výstav za rok po celé zemi, bere jednotlivé výsledky s velkým nadhledem a klidem. Osobně se mně stalo několikrát, že naše stejné víno dostalo na jedné soutěži šampiona a na druhé se nedostalo ani na 80 bodů. Proto výsledkům výstav - i když jsou pro mě vždycky reflexí a špatné hodnocení beru vážně – nedávám až tak velký důraz. Je to vždy o lidech. Zejména místní výstavy by měly být spíše volnější, vinaři by k sobě měli být spíše benevolentnější.
Vždycky před hodnocením říkám degustátorům, aby na vína, která hodnotí, pohlédli jako na své. Zpravidla to bývá přesně naopak. Jak říká doc. Michlovský „Všechny názory degustátorů jsou vážené, ale nejsou ekvivalentí, čili rovnocenné. Vždy záleží na zkušenostech, počtu odhodnocených vín, vzdělání degustátora a také osobní pokoře vůči druhým. S lékařem se nikdo v ordinaci také nehandrkuje, jestli jsou předepsané léky správné. Chce to dávku zdravé sebereflexe víc, než vnucování svých chutí a názorů.
A když už jsem zmínil doc. Michlovského, nedávno vydal vynikající knihu, pomůcku pro všechny kdo vína hodnotí a milují. Publikace s názvem Encyklopedie degustace vína je velmi dobře napsána pro naše vína, s citem pro naše vinaře a čtivostí, kterou je doc. Michlovský známý. Budete překvapeni, co všechno jde u degustace poznat. Kniha vás přesvědčí, že nelze jen tak od pasu střílet výsledky, bez hlubšího zamyšlení a pochopení souvislostí, že musíte vzít v potaz technologii, ročník a mnoho dalších niancí, které určí celkový obraz hodnocených vín.
Když se účastním na hodnocení mezi profesionálními degustátory, nestane se, aby někdo vykřikoval, že „ten Neuburg je špatný, že má vypadat jinak“… V místnosti je ticho a každý respektuje názory toho druhého. Alespoň při degustaci. Stejně absolutně nevhodný je přiopilý hodnotitel. Schopnost objektivního posouzení má sníženou a schopnost ovlivňovat jiné zvýšenou. To je špatná kombinace (zažil jsem ji minulý týden na jednom hodnocení). V Rakousku, po jedné místní degustaci dělali průzkum a všem degustátorům dávali po skončení dýchnout. Všichni byli negativní na alkohol, jen jeden muž nadýchal 0,7 promile. A ten se přiznal, že má „zbytkáč“ z předchozí myslivecké veselice.