Že vína nejsou výsadou jen Evropy a místních špičkových vinařství vím už dávno. A proto čas od času vyrazím mimo náš kontinent objevovat nejen skrze víno kouzlo cizích kontinentů. Minulý týden jsem se vrátil z exotického Thajska, kde jsem si užíval nejen konstantní teploty 30°C, ale i skvělého jídla, neskutečně milých lidí a také místních kvašených nápojů.
Záměrně nepíšu vína, protože kvašené nápoje na bázi vína z manga, liči, pomely a mnoha jiného exotického ovoce jsou na tamním trhu velmi rozšířená.
Jsou cenově dostupná a oproti vínu z hroznů o více jak polovinu levnější. V přepočtu na koruny vyjde lahev středně průměrného vína z hroznů v Thajsku asi na 400 Kč. Musel jsem tyto pro nás netradiční produkty rozhodně ochutnat. Kdo by čekal výraznou chuť či vůni tropického ovoce, ze kterého je víno vytvořeno, byl zklamán. Vůně kupříkladu manga byla z nápoje cítit jen velmi decentně a v chuti téměř neznatelně.
Víno bylo jakoby silně naoxidované, ale také suché, což jej činilo alespoň trochu v horkém dni pitelným. Nakonec se asi po půl hodině po otevření stalo i docela pitelným a lahev bez větších potíží byla „zneškodněna“. To samé platilo i o vínech z jiných druhů ovoce. Velmi mě oslovila místní specialita – Lehký perlivý vínový nápoj s max 6% alkoholu.
Tyto mixy jsou nabízeny v baleních 3 dcl. Nápoj je sladší, voňavý a velmi svěží, s nefalšovanou chutí a specifikem vína všech tří barev. V horkém dni byl skvělou alternativou jak čistého vína, tak i piva.
Thajsko je nádherná země, kypící životem a neustálým živelným shonem. Místní lidi moc nesvazuje vládní nařízení, hygienické předpisy, nařízení a podobné nutnosti jak je známe z Evropy. I proto jsou místní lidé velmi tvořiví. Nikdo neumírá na nedostatek hygieny, suroviny ač vystaveny na stole v tržnici jsou daleko kvalitnější a zdravější než naše, obohacené o jedy zvyšující jejich trvanlivost. Každý tam dělá co umí, aby se uživil.
Velmi zajímavé pro podporu malých podnikatelů a zastavení chudoby je nařízení, podle nějž podnikatel do pěti zaměstnanců nemusí vést účetnictví a platit daně. Ale také nic od státu (kromě lékařského ošetření) nedostane. To je velmi férová nabídka, podporující kreativitu lidí.
Jaký byl pak návrat do reality u nás ani nechci vzpomínat. Hned po příletu jsem se dozvěděl, že pan ministr Babiš chce od příštího roku zavést povinné on-line pokladny pro všechny podnikatele a živnostníky. V praxi to bude znamenat, že každá trafikantka, každý soukromý zedník či holička, třeba přivydělávající si na mateřské, si bude muset zakoupit elektronickou pokladnu, zaplatit připojení na internet, program na vystavování faktur a dokladů a celou tuto hloupost zaplatit. Tento cirkus mají hlídat celníci. A protože to pravděpodobně nebudou stíhat, stát přijme do svých řad tisíce dalších ekonomicky neaktivních lidí, tedy úředníků, které budeme muset zaplatit my, ekonomicky aktivní.
Pochybuji, že třeba zedník si koupí pokladnu. Spíš se půjde přihlásit na pracák, a to málo co státu doposud přiznal si nechá, protože bude dělat už jen melouchy. Jak se mě stýská po přímosti Thajců, po nesvázanosti předpisy a po lidské kreativitě, kterou v nás postupně všechny „hlídací orgány“ zahubí.
A to vůbec netuším, kam tento likvidační nápad posune malovinaře. I když, jedno slovo mě napadá..