Jak procházím vína loňské a předloňské úrody u našich vinařů často slyším názory, že „saviňon nevoní“ nebo „muškát voní až moc“ či podobné nádherné klišé. Už od poloviny srpna se pomalu rozjíždí maraton hodnocení končící výběrem stovky nejlepších vín této země – Salon vín ve Valticích. Mimochodem si myslím, že se jedná o jednu z nejspravedlivějších celostátních soutěží. Vína hodnotí opravdu široký kruh degustátorů s platnými zkouškami, ale hlavně se většinou jedná i o zkušené enology a technology znalé vinařského řemesla.
Rozhodně se tady nedá mluvit o nějakém klientelismu či úzkém okruhu oblíbenců z řad degustátorů, na které můžeme narazit u jiných „celostátních“ soutěží.
Už máme za sebou hodnocení Slovácké podoblasti, Mikulovské, čeká nás Znojemská a Velkopavlovická. Z více jak 300 vín, které jsem měl možnost ochutnat, mám jeden jasný a docela příjemný pocit. Konkurence se vyrovnává. A slovo konkurence bych ještě nahradil slovem kvalita. Sleduji tento trend už více let. Jde o to, že už nejde jen o několik málo vynikajících vín, pak spoustu průměrných a spíše lehce podprůměrných a také hodně špatných vín.
Mimochodem, když jsem poukázal ve Vinařském obzoru na rozdílné hodnocení stejných vín pražskými sommeliery, z nichž většina je zároveň dovozcem vín ze zahraničí, čili konkurence Moravy, a zkušenými degustátory, sklepmistry známých a osvědčených vinařství z celé Moravy, pražská „vinná“ klika se se mnou přestala bavit. A to tady píšu velmi slušně, reakce některých by se dala použít u dlaždičů. Jejich ego je prostě velké jako město, ve kterém žijí. Spíše ale větší. A kritika odkudsi z konce D1 byla na ně silná káva.. Ale zpět k Salonu vín.
Letos je celé pole velmi vyrovnané, a to i výsledkově. A je to trend všech výstav. Zkrátka, vinaři už nehrají vabank se svým jménem. Při výběru vín na hodnocení jsou uvážliví. Podíl kvalitních vín stoupá. Dnes i malý vinař dokáže díky přístupu k technologiím a přípravkům dodávaných i pro menší šarže vyrobit víno na úrovni velkých vinařství. A někdy navíc i s přidanou hodnotou osobního přístupu a rukopisu. A to jsou ty detaily, které rozhodují. Také mám při letošním hodnocení pocit, že ubylo vín silně aromatických, „nabušených“ aromatickými kvasinkami a zastírajících tím pádem přirozenou odrůdovost vína. Což je zpráva skvělá. Na druhé straně jsme letos zatím zažili jen minimum opravdových průšvihů v kvalitě vzorků. Také pozitivum, které o něčem svědčí. Na druhé straně tento trend vyrovnané kvality nám degustátorům trochu ztěžuje situaci.
Rozsah bodování se srovnal. Nejde o žádný alibizmus, ale naprostá většina vín si skutečně zasloužila hodnocení jako velmi dobré, tedy okolo 80-ti bodů. Možná by se mělo konečně otevřít i „tabu téma“ stobodového hodnocení. Ale to je materiál na několik článků a hlavně několik debat, kterým směrem se dát.
Zda vytáhnout odrůdovost a typičnost vína i za tu cenu že bude víno jednodušší, tak jako je pili naši předci, nebo podlehnout tlakům konzumentům a vyrábět vína stylu Heineken - tedy trochu kyselá, trochu sladká, trochu hořká.. Aby si každý pochutnal. Ale co je to za odrůdu už není rozhodující.
Určitě ale letošní rok v Salonu vín jen potvrdí širokou konkurenci a stoupající kvalitu všech zúčastněných vinařů. Už se těším na finále.
