Vinobraní končí. Pro vinaře zásadní informace. Mnozí si konečně trochu vydechnou a začne jim být úplně jedno, jaké bude zítra počasí. Začne pro ně sice druhé kolo, tedy práce ve sklepě, kdy musí vykvašený produkt ošetřit, stočit, odbourat kyselinu, přidat kyselinu, doplnit nádoby, stále dokola ochutnávat, zase stočit a milion dalších titěrných prací. Dovoluji si tvrdit, že malovinař, je vlastně vinohradník, vinař a zejména uklízečka. Je permanentně (zejména v období ošetřování mladých vín a stáčení) mokrý, trochu nachlazený ze studených sklepů a stále něco umývá.
Je to zvláštní druh lidské pošetilosti, která tyto nadšence každý rok znovu a znovu nutí pouštět se do celého koloběhu s výrobou vína spojeného. Mnohdy prodávají pak své produkty hluboko pod cenou, jsou však šťastni, že lidem jejich vínečko chutná.
Původně jsem se dnes chtěl zamyslet nad „odbornými“ předpověďmi redaktorů některých celostátních deníků o tom, jakéže to letošní víno bude. Většinou ho již dopředu odsoudili s tím, že vinobraní bylo dříve a hrozny nestačily dozrát, jinde jsem se dočetl, že vinobraní bylo pozdě a hrozny zatím zničila plíseň. Pak jeden mudrc v tisku prohlásil, že vysoká kyselost letošních vín bude velmi znepříjemňovat jejich konzumaci. Že odborník v jiné tiskovině napsal o chybějících kyselinkách už ani nemusím dodávat. Ale nakonec mé myšlenky utekly k lidem, kteří svou nenápadnou prací drží pověst vinařského kraje takovou skvělou jaká je. Zkrátka, nejlépe to ví sám vinař.
Ten si letošní martyrium s divokým rokem zažil sám. Nejprve dlouhou zimu přecházející rovnou do léta, kdy nebylo možné kvalitně ošetřit révu jarními postřiky. Pak úmorné léto, teploty přesahující třicítky po několik týdnů a tím podpořený počátek ničivé kalamity padlí. Následoval nesmírně studený a vlhký start podzimu a tak plísňových chorob na dozrávající révu. Pak špačci a lidští zloději révy.
Hlavně vinaři hospodařící na menších plochách, nadšenci, kteří nedisponují žádnou špičkovou technikou, protože díky své malé rozloze vinic na ni prostě nemají, ví nejlépe, jaký to byl rok. Jak si museli všechny kalamity odedřít, odnosit na zádech při několikeré aplikaci postřiků, kolik peněz museli vydat právě za ně.
Právě těmto hlavním nositelům vinařských tradic, strýcům a chlapům rozesetým po sklepích celé Jižní Moravy chci dnes složit velikou poklonu. Potkávám je na besedách, koštech nebo v prodejnách našeho Vinařského domu. Diskutuji s nimi a jde vidět, že i přes veškeré komplikace, které jim příroda i naše zákony nastavují, se snaží posunout dál. Snaží se zlepšovat své technologie v rámci možností, snaží se používat moderní přípravky a vzdělávají se.
A to vše jenom s malou vidinou alespoň finanční satisfakce. Dělají to především pro radost z výsledku. A to je v dnešní době docela vzácné. Chtěl bych dnes, krátce po vinobraní těžkého ročníku 2013 všem vinařům poděkovat za jejich úsilí. Jsou živnou půdou naší Moravy, nositelé tradic a lidé, kteří krášlí naši krajinu. Manželka jednoho takového „urputa“, který je nadšenec a na své malé vinici se snaží aplikovat vše, co se kde dočte, dozví nebo nastuduje, o nás podobných říká, že jsme „blázni na svobodě“. Ale usmívá se u toho.
Takže moji milí vinaři, malovinaři a zahrádkáři a všichni „blázni na svobodě“. Děkuji vám za to, že jste to nevzdali. Můžete na sebe být hrdí.
