Určitě by se i v dnešním vydání dalo psát o sklepním hospodářství, nebo o problémech s mladými víny. Já se však musím dnes zamyslet nad věcí, kterou schválila rada nejmoudřejších ekonomů (kdo to ale určil?) naší země. Mluvím o umělém podhodnocení české koruny a tím i zdražení všeho dovozového sortimentu.
Jako malý podnikatel, který se snaží uživit sebe i pár svých zaměstnanců již více jak dvacet let, mám k těmto řízeným zásahům do chatrné rovnováhy naší ekonomiky velmi skeptický postoj. Kdykoliv s něčím podobným „nutným pro naše dobro“ někdo přišel, vyklubal se z toho nakonec jen obrovský, neuvěřitelný byznys pro pár vyvolených, co měli informace.
Stačí si vzpomenout na nedávný humbuk s autolékárničkami, po kterých dnes už neštěkne pes. Ale finta to byla skvělá. I teď se pomalu dozvídáme z různých zdrojů, že finančně silní podnikatelé s konexemi na správném místě za obrovské sumy nakoupili jeden den eura a přes noc, rozhodnutím bankovní rady, zbohatli o další velké měšce peněz.
Mám mnoho špatných vlastností, ale jedna mě chybí. Je to závist. Čili, já jim to přeji, stejně to do konce svých dnů ani nestačí utratit. Trápí mě ale daleko víc, že celá tato „podpora“ je směřována na pomoc gigantickým firmám se silným zázemím. ČEZ, Škodovka, banky. Jasně ukázaný směr na kom a komu v Česku záleží. Náš kraj ležící daleko od rozhodovacích míst, díky divoké Klausově privatizaci připravený o průmysl, se velmi těžce prodírá k prosperitě skrze takovou řeholi, jakou je zemědělství. A vinařství.
Náš okres trpí vysokou měrou nezaměstnanosti, podprůměrnými mzdami a tím pádem slabou kupní sílou. Bohužel, technologie a přípravky používané ve vinařství jsou z 90-ti % dovozové. My, prodejci tohoto sortimentu se každý rok v zájmu konkurenceschopnosti snažíme udržet stávající ceny. Procento DPH navíc v minulém roce si mohli dovolit přirazit k ceně tak leda prodejci plynu. My ne. A tak to jde mnoho let.
Dnes už balancujeme spíše pod hranicí rentability. Stačí, aby do toho ještě jedna konkurenční společnost s neprůhledným kapitálem začala prodávat své zboží pod nákupní cenou, a my jsme se stali u zákazníků za drahé. Protože dodržujeme pravidla.
Velmi mě toto umělé ničení malých firem bolí. Trvalo léta, než jsme si každý vybudovali trochu zázemí, než to začalo trochu fungovat a na trhu jsme se ustálili. Splácíme úvěry bankám, elektřinu, topení, daně tyto instituce zaměstnávají další lidi. Obávám se, že po takové facce malým a němým podnikatelům začne i tento trh kolabovat. V naší firmě máme v současnosti 8 zaměstnanců. Myslím, že stejná situace bude i v obdobných menších obchodech na vesnicích a malých městech, které ještě nepatří Vietnamcům (nic proti nim nemám) a které mají regionální sortiment, nebo smíšené zboží, nebo cokoliv z nadnárodních koncernů.
Těm nikdo velkoslevy nedá. Buď zdraží, nebo začnou šidit na daních, nebo zavřou. Která alternativa se vám, páni ekonomové líbí víc? Může rozumný hospodář na jedné straně zastavit spolehlivý tok peněz skrze stovky takových mravenců, jako jsme my a na druhé straně stále rozhazovat na nákupy nepotřebných vojenských strojů, předražené dálnice, vybavení svých ministerstev či platit miliardy za prohrané arbitráže? Nemůže a taky to není hospodář.
Velmi se mně líbila v nedělní diskuzi na ČT otázka pana Moravce na bývalého primátora Prahy, zda by si stavěl svůj domek stejným stylem, jako stavěl tunel Blanka. A bylo rozpačité ticho. Pokud zavře dvacet takových urputů, jako jsem já, což je zcela možné, přibude na pracovním úřadě 160 nezaměstnaných a i s jejich rodinami vysoký počet nešťastných lidí.
Ano, teď je před vánocemi, lidé ještě nakupují. Jednak dárky a jednak zboží, u kterého čekají vyšší ceny. Také zaznamenáváme vyšší zájem o filtry, čerpadla nebo nádrže. Ale co bude dál? Kdo bude kupovat po vánocích?
Kdysi jsem chodil z radostí do obchodu. Komunikovat s vinaři odborníky i laiky byla pro mne pocta. Informace přijímat i rozdávat. Ale bohužel, poslední dobou se čím dál častěji mění směr hovoru na to, jak drahé zboží je a kde jej mají o pár haléřů levnější. Mám strach, že i ve výběru preparátů do potravin, což víno je, začne vítězit „ posypová polská sůl“ nad „kvalitním kořením z Rakouska“.
Neviním za to spořivé Moraváky, žijí jen z toho, co mají a jsem ze srdce rád za jejich přízeň. Ale nenažrané a hloupé ekonomy, kteří nevidí dál než na okraj Průhonic.
