Dovoluji si tímto popřát všem vinařům, všem konzumentům a milovníkům vína, ale také všem pěstitelům čehokoli, kteří stejně jako vinohradníci zažívají každoroční nejistou sezonu, jakže se jim to jejich úsilí nakonec projeví ve sklizni, vše nejlepší v roce 2014, hodně zdraví a trpělivosti. Příroda je čarodějka. Vždycky nakonec přeci jen něco „pustí“, ať už je průběh roku jakýkoliv.
Končí první týden roku 2014. Je již téměř čtvrt roku po parlamentních volbách a vítězové, kteří se cachali tím, jak jsou hrozně pracovití a jiní, než ti před nimi, se rozjeli na dovolené, stáže či jiné „nutnosti“ a zoufalý stav naší země jim evidentně neleží ani v patě. V parlamentu, ve vládě, v senátu i všude jinde, kde to platíme my, je klídek. Je třeba asi dopřát času stávajícím úředníkům bez kontroly, ať si ještě rychle nacpou kapsy.
To my, zemědělci, musíme být pracovití stále a bez patetických gest. Teplé počasí sice rmoutí vinaře, čekatele na mráz, nutný k výrobě ledového vína, ale ostatní, kteří nastoupili každoroční otužovací kůru při řezu révy ve vinici, jsou za teploty okolo nuly vděčni. Také vína ročníku 2013 se jeví, zejména ta bílá a růžová, velmi dobře. Vysoký obsah kyselin jsme čekali a tak nás nepřekvapil. Kdo ve víně zanechal i trochu zbytkového cukru po kvašení, nadšeně teď popíjí vína s nádhernou kyselinou, velmi ovocnými tóny a zjemňujícím cukříkem. Takže se máme na co těšit.
Také se ke mně dostalo při vánočním putování po moravských sklepích několik vzorků červených vín ročníku 2012 a 2011 i 2009. Záměrně to tady dnes chci zdůraznit. Není pravda, že by moravská červená vína nějak zaostávala za víny z jiných světových destinací. Jsou samozřejmě jiná, než kupříkladu vína z jižního Španělska, ale kupodivu jsou velmi podobná špičkovým vínům z francouzského Burgundska. A tady se dostávám k tomu, proč jsem vzpomenul starší ročníky červených vín, které jsem měl tu čest okoštovat u několika vinařů. Je to výborná zpráva pro milovníky moravských vín. Tak jako se mění technologické uvažování i malých producentů vína, kdy i ti ortodoxní uznali nutnost nových trendů, tak se mění i kvalitativní uvažování malovinařů. Nejde už jen zdaleka o co největší produkci z minima keřů a následný prodej co nejdříve vyrobeného vína jako surové sudovky. Začínají si vína šetřit a ven jej pustí jako nalahvované, dospělé a hlavně už hotové víno.
Pil jsem tři roky staré André, odrůdu, kterou někteří opovrhují pro její drsnost a kyselost. A najednou se z něj, po předchozím odbourání kyseliny jablečné, poležení si pár měsíců v barikovém sudu, nalahvování, uzavření kvalitním korkem a poležení si v klidu a temnu sklepa, stalo víno extratřídy. Nádherné tóny švestkových povidel, ve vůni višně, třešně, plnost v chuti, harmonie.. To vše svědčí o tom, že hlavní fígl, na kterém staví světové velmoci při výrobě červených vín, není jen poloha, odrůdy či půda. To vše máme i my. Hlavně je to trpělivost. Dát vínu prostor ať dospěje a ukáže se v plné kráse. A díky bohu, tento trend za minulého systému naprosto potlačený, se opět zcela logicky tlačí kupředu. Čili vítězí kvalita.
A už neplatí, že bílá vína máme jedny z nejlepších na světě, ale červená zde nedozrají. Tento výrok byl jen marketingový zoufalý trik dovozců. Platí, že když se dá našim červeným vínům stejná práce a stejný čas jako vínům z podobně položené oblasti třeba z Francie, budou naše vína stejně luxusní jako ta jejich. Vlastně ne. Už jsou.
