Někdy má samotný člověk starost, že jeho hlas do nebe nedoletí, jinými slovy, že sám nic nezmůže. Sám ne. Ale existují, nebo vznikají různé uskupení, které je plné lidí s podobnými starostmi a hlavně tito lidé jsou rozhodnutí s tím něco dělat a nejen smutně zoufat. V pátek 24.1.2014 jsem se zúčastnil zasedání členů a podporovatelů Vinařské asociace ČR. Toto poměrně nové sdružení bylo založeno v roce 2012 a je zaměřeno právě na ochranu a pomoc na malých a středních vinařů a vinařství.
O vážnosti celého ryze vinařského projektu bez politických ambicí svědčí i to, že předsedou je autorita, několikanásobný Vinař roku a vynikající člověk pan Josef Valihrach.
Vinařská asociace, na rozdíl od svazu vinařů, nemlčí. Reaguje na nepředstavitelné mrhání prostředků z vinařského fondu. Na programu jednání bylo kupříkladu i sladění postupu a případná obrana moravských poctivých vinařů proti dovozu obrovského množství levného sudového vína ze zahraničí, které je následně mnohdy deklarováno jako moravské.
Každý, kdo jen trochu rozumí vinici a vinařství ví, že moravské víno nelze vyrobit pod nákladovou cenu 30 Kč za litr. A tím jsme vlastně vyřazeni z konkurenčního boje. Cesta z tohoto kruhu je velmi složitá. Údajně se na ministerstvu připravuje poměrně drastický návrh na zákaz prodeje sudových vín do „petek“.
Osobně si nemyslím, že by jakákoliv represe v tomto případě zabrala. Pokud někdo šidí teď, najde si cestu i pak. Spíš bych volil cestu apelace na uvažování konzumentů. Je nutné, aby zákazníci začali u svých obchodníků vyžadovat moravské víno. Vyrobené našimi lidmi a tudíž peníze za něj zůstanou u nás. A to se nebavím o nepoměrné kvalitě, hovořící pro naše vína. Neumím si vůbec představit, že by se něco podobného dělo třeba ve Švýcarsku či Rakousku. Hrdost by jim nedovolila takový „byznys“ provozovat.
Ale zpět k asociaci. Její záběr bude stále širší, čím více bude mít členů. Už nyní se prezenční listina pátečního setkání v Moravském Žižkově jen hemžila známými a respektovanými jmény. Vinařská asociace není trucpodnik proti Vinařskému svazu, jak se nám mnozí jeho odpůrci snaží namluvit. Ale docela jejich nepřízeň chápu.
VAČR se snaží například stále nahlížet pod pokličku rozdělování dotací z Vinařského fondu a je mnoho lidí, kterým tato zvědavost určitě dobře nedělá. Některá zjištění a sumy, které byly vydány, opravdu berou dech. Pokud si budete chtít počíst a trochu se naštvat, najdete mnoho příkladů na stránkách VAČR.
Já osobně se již mnoho let snažím podporovat malovinaře. Všechny ty strýce a chlapy, kteří jsou tou pravou krví Moravy. Jejich folklór, vycházející právě z malinkých vinic, obrovského úsilí a každodenní dřiny nesmí být převálcován bohatými giganty skupujícími jejich pozemky a ani legislativními zákazy a příkazy, které – a mám ten dojem již delší dobu – jako by byly stvořeny přímo k jejich likvidaci. Nesmyslná vyhláška vyžadující zkoušky prakticky všech, co používají postřiky je toho naprostým důkazem. Jako by naši lidé neměli vlastní úsudek a rozum.
Chci se i ve Vinařské asociaci soustředit na obranu těch nejmenších. Máte-li nějaký podnět, nápad, anebo vinařskou starost, která by se měla řešit jinde než u vás na obci, napište nebo zavolejte. Netvrdím, že se dá vše srovnat či zachránit. Ale pokusit se musíme. Za reakce budu velmi vděčný.
