Mladé víno je čím dál „dospělejší“. Už nastala ta správná doba, kdy vína jsou hotová a začínají se koštovat ve velkém. Dříve oblíbené pohárky koštovačky zcela logicky ustupují skleničkám na stopce, které mají větší objem, "nezaťapkáme" je a vína mají možnost se otevřít. Ale jak to bylo mnohem dříve?
Už před šesti tisíci lety v Asii pili víno. Už tehdy používali vyduté nádoby, které nahradily pravěké spojení dvou dlaní. Zprvu byly vydlabány ze dřeva, z tykve, někdy posloužil mělký kámen. Gruzínci později pili víno ze zvířecích rohů. Rohy byly u vyspělých národů zakončeny ozdobnou hlavou zvířete ve kterých býval otvor s klapkou a víno se tak mohlo lít přímo do úst. Dnes bychom řekli „urychlovač“. V Číně se doposud pije víno z misek, jako u starých Řeků. Egypťané popíjejí „Koptové“ víno z lastur.
Ze všech materiálů se od římské doby nejvíce rozšířilo samozřejmě sklo. Ta nádherná průhlednost, lesk, tvary číší, snadnost čištění. Ale tyto vlastnosti mají teprve výrobky našeho věku. Nejstarší, 3500 let staré skleněné nádoby Egyptských faraonů, nebyly průhledné, ale tlustostěnné, vrstvené a zhotovovaly se z barevného skla. Až Féničané přišli na princip dutého skla vyfukováním pomocí sklářské píšťaly. Nová technika brzy pronikla do Itálie a dalších zemí.
Jedno z nejdůležitějších sklářských středisek vzniklo v Porýní, odkud šly nápojové číše do celé římské říše. Tyto sklárny si udržely svou důležitost i po rozpadu říše a dále se rozvíjely od konce 11. století.
V českých zemích se povznesla sklářská výroba ve 14 století. O dvě století později se čeští skláři poprvé pokoušejí o soupravy nápojového skla. Později se sklo diferencuje. Objevily se dva druhy sklenek, malé na destiláty, větší na víno. Na počátku minulého století šla snaha po originálnosti tak daleko, že u některých výrobků vedla až k absurdnosti, ba nevkusu.
Dnes, jak víme, se pevně na jídelních tabulích usídlilo krásné sklo čistých tvarů, tenké stěny a bez zbytečného dekoru.Kvalitní nápojové sklo, několikrát kalené a vyrobené z kvalitních surovin, poznáte velmi lehce. Je tenké, absolutně průzračné, při poklepu zvoní. A horní hrana je tenká, zabroušená. Není na ní kulatý okraj.
Kulatý okraj je známkou lisovaného skla. Takové sklo je levnější. Tváří se jako sklo, ale do suroviny ve výrobě je přidávána pryskyřice. Tyto „skleničky“ jsou rovněž velmi lehké, brzy „zmléční“, protože nejsou kalené a tudíž jsou pórovité. Třeba v myčce do takového skla velmi snadno pronikne sůl a sklo pak nabere bílý nádech. A je také velmi křehké. Tady přesně platí, co říkala naše stařenka: „laciné, dvakrát placené“.
Naštěstí nám do Vinařského domu pravidelně chodí várky skla z roztopených pecí Sklárny Bohemia Crystalite. A degustační české skleničky tzv. OIV nabízíme nyní nejlevněji u nás. Na české karafy, skleničky, džbánky, na um našich designerů a sklářů nedám dopustit. I proto je najdete v nabídce Vinařského domu v Dubňanech nepřeberné množství.
Více o nabídce degustačních skleniček zde >>
