Pravidelně již mnoho let se v druhém lednovém týdnu scházejí vybraní degustátoři, aby vybrali z dvou set vzorků, které se probojovaly až do finále, stovku nejlepších vín ČR. Ta budou po celý rok vystavena v Národním salonu vín, kde je vínomilná veřejnost má možnost ochutnat až do konce roku. Letos se již potřetí konalo finále této naší top soutěže vín v prostorách hotelu Galant v Mikulově a já jsem měl opět tu čest být vybrán do hodnotící komise této soutěže.
Velmi si toho cením, nejen z důvodů zařazení mezi prestižní degustátory, ale také proto, že se na jednom místě a v jeden čas sejdou hodnotitelé, ale také zejména nejlepší enologové, vinohradníci, sommeliéři a především učitelé a zkušení šlechtitelé vína.
Seznam jmen se jen hemží legendami vinařského světa české republiky. Po ukončení oficiální degustace a vybrání šampiona bývá všech dvě stě finálových vín otevřeno a “odtajněno“. A předloženo tomuto „konciliu“ k volné degustaci. Nálada už bývá v tuto dobu uvolněná, vítěz je znám a tak se může hovořit o víně a peripetiích s ním.
Letos jsem měl předsedu své hodnotící komise legendu našeho vinařství, doc. Miloše Michlovského. Pracovat s takovým odborníkem je poučné, i když ne na všechna vína jsme měli stejný názor, přesto je takové vedení nejen zážitek, ale také obrovská škola. A pak při volné degustaci chodíte mezi lidmi tohoto typu, naprostými špičkami a sbíráte informace, třídíte si názory a také poznáváte nové lidi.
Dá se také odvodit, kterým směrem se naše vinařství vydá, jaké takoví lidé preferují vína a tím vlastně směřují trh. Jako minule i letos byla bouřlivá diskuze na téma stobodový hodnotící systém. V posledních letech se zdá, že díky moderním technologiím trochu zaostává za vývojem vína. A to byl názor převážné většiny zúčastněných.
Jde o to, že moravská vína jsou velmi členitá. Pěstuje se u nás mnoho odrůd, mnoho typů s rozdílnými parametry jako kupříkladu cukernatost. V hodnotící tabulce naprosto chybí pro naše vína zásadní hodnocení a to je odrůdovost. Zato čirost a barva ztrácí smysl. Za posledních několik let jsem nenarazil, díky moderním filtračním technologiím, na víno, které by nebylo čisté! Tento řádek v tabulce by mohl být zrovna nahrazen odrůdovostí. Tu, díky exotickým vůním ušlechtilých kvasinek v některých vínech hledáme jen těžko. A tak se třeba Veltlín, který by měl být kořenitý a hlavně jako gastro víno poměrně neutrální, stáčí směrem k Savignonu.
Právě takové akce a takovéto debaty snad trochu rozhýbou stojaté vody zaběhlých systémů. Funkcionářů, kteří by mohli v tomto bodě ledacos změnit, se ve čtvrtek v Mikulově objevilo také dost. Pan docent Balík při zahájení pravil, že doufá, že vína jsou krásná a bude z čeho vybírat. Zúčastnil se stejně jako já všech oblastních hodnocení SVČR a asi měl z vín, která byla nominována do letošního salonu, rozporuplné pocity.
V duchu jsem s ním při jeho řeči souhlasil. Je pravdou, že vína převážně nového ročníku, která byla v soutěži, nevynikala žádnou excelentností. Ale. Musím uznat, že vybírat byla letos velmi těžká práce, protože všechna vína byla velmi profesionálně vyrobená, byla harmonická, byla čistá v barvě i chuti a ztratily se ze soutěže velmi sladké vzorky běžných přívlastkových vín. Takže nuance mezi víny byla velmi malá.
A ještě musím říct, že Slovácko opět potvrdilo svou sílu a to, že zde tvoříme ta nejlepší vína. Vyhrálo opět naše víno a opět Zámecké vinařství Bzenec. Letos s Ryzlinkem Rýnským, pozdní sběr, obec Vracov, viniční trať Klínky. Z celého srdce gratuluji a jsem na bzenecké vinařství pyšný.
